Začalo to okousanými nehty

Víte, vy mě ještě neznáte, ale já mám skutečně velmi hezké ruce. Útlá zápěstí a dlouhé prsty. A ty prsty jsou zdobeny pěknými, zdravými nehty v délce „tak akorát“.

Je mi padesát let a to, co jsem před chvílí napsala, platí let dvacet. Předtím jsem si nehty okusovala. Opravdu moc jsem se snažila to nedělat. Za prvé to dost bolelo a za druhé estetika dostávala poněkud na frak.

„Nekousej si ty nehty, vždyť ti nikdo ani ruku nepodá,“ motivovala mě maminka jako dítě základní školou povinné a dávala mi doma na ruce rukavice. „Takhle nemůžeš jet k babičce, co by si o tobě pomyslela,“ byl vyšší level. „Asi ti budu muset namáčet prsty do pepře!“ K tomu sice nikdy nedošlo, ale párkrát jsem se s čerstvě okousaným palcem raději nešla podívat na večerníček a schovala se do postele, aby si maminka nevšimla.

Stejným způsobem jako základkou jsem se prokousala až k vysokoškolskému diplomu a na obzoru se vynořila svatba. Moje. Leckoho by možná napadla slova jako „zamilovaná, růžové obláčky štěstí, princ na bílém koni“, a taky cestička sypaná plátky růží vedoucí přímo do nirvány, tak kde je jaký důvod k okusu?? A byl! Někde uvnitř, hluboko, nedokázala jsem se ovládnout. Cítila jsem se strašně a nemohla s tím nic dělat.

Pokračovalo atopickým ekzémem

V každé správné pohádce se po svatbě narodí miminko. Můj příběh nebyl výjimkou. Překrásná dceruška a milion nových příležitostí si ohlodat nehty až na kost, neboť jsem nestíhala nic a tabulky správného růstu a vývoje dítěte mi visely nad hlavou jak Damoklův meč. Koho právě napadla otázka, zda náhodou nepocházím z učitelské rodiny, tak BINGO! Z vysokoškolsko-učitelské.

Jednu zásadní změnu mi mateřství na samém počátku přineslo. Změnu ve vnímání kousání nehtů. Dcera začala v půl roce trpět atopickým ekzémem. Tenhle fakt odsunul mé nehty na druhou kolej, celá rodina si vyhrnula rukávy a začali jsme řešit ekzém.

Během asi tak pěti let jsme se seznámili s řadou postupů klasické i alternativních medicín, které měly společného jmenovatele. Nefungovaly. Dcera vypadala, jako kdybych ji ve volných chvílích vláčela trním, v závislosti na podávaných preparátech střídavě tloustla a hubnula, ze spaní se škrábala do krve a já jsem byla bezradná a zoufalá.

Zkus odblokování

Cože? Koukala jsem na tchyni a nechápala. Podávala mi telefonní číslo. „Zajdi tam s malou, dám ti na to peníze.“ O kineziologii jsem v životě neslyšela. Celá moje výchova a vzdělání se odehrávaly v duchu materialistického světového názoru, jenž věci mezi nebem a zemí v úvahu nikdy nebral. A už vůbec jsem nechápala, jak se do těchto vod dostala tchyně, celoživotním povoláním učitelka.

Nicméně TOHLE jsme opravdu ještě nevyzkoušeli. Vzala jsem si to číslo a objednala nás.

První kroky

Mé první kroky novým směrem (neboť o ně tu právě jde), vypadaly jako kolosální šlápnutí vedle. Seděla jsem na židli, sledovala, jak paní kinezioložka pracuje s dcerou a nemohla jsem potlačit vtíravou otázku „Kdo se tady zbláznil?“. Máchání rukama, pro mě nepochopitelné otázky, dceřiny odpovědi na hranici zdravého rozumu a komenty paní terapeutky, které přinášely víc otázek než odpovědí.

Po devadesáti minutách toho všeho jsem s pocitem nezbytné daně za novou zkušenost zaplatila požadovaný obnos a čistě hujersky se zeptala, zda by si tato technika dokázala poradit s kousáním nehtů. „Můžeme to zkusit,“ pravila terapeutka klidně. Tak jo, když můžeme, tak můžeme, pomyslela jsem si, v duchu odepsala další bankovku a zarezervovala si termín. Tohle jsem se svými nehty ještě nezkusila, tak co.

Aby bylo jasno - do vínku jsem dostala důslednost, pečlivost, vytrvalost a systematičnost. Až další vývoj mi ukázal, že tyto chvályhodné výkonnostní atributy jsou pro každodenní existenci mezi nebem a zemí vynikající, leč naprosto nedostačující výbava. Byla jsem na začátku :-)

O týden později...

O týden později jsem si přestala po kineziologickém odblokování kousat nehty, vážení přátelé.

A to úplně.

A napořád.

A pak už to šlo samo...skoro :-)

Korálky mých dalších kroků se potom začaly navlékat tak nějak samy od sebe a celkem svižně. Jako první jsem si samozřejmě začala dělat kurzy kineziologie. Dobře se pamatuji, jak jsem se po prvním z nich cítila zcela ready vyřešit všechny zádrhele světa. Trochu s nelibostí jsem přicházela na to, že tak snadno a rychle to asi nepůjde, nicméně každý pohled na moje nehty mi znova a znova říkal, ŽE TO JDE.

V třetím stupni kineziologického výcviku vstoupily do mého života Bachovy esence. Nadchly mě. Zejména jejich schopnost působit na úrovni podvědomí. Laicky řečeno - Bachovky nezajímá, že já si myslím, že něco nejde. Ony tu změnu prostě udělají. Bomba. Tak přesně tohle jsem potřebovala a chtěla. Něco, co funguje, i když já si myslím, že to fungovat nemůže!!

Protože - čistě mezi námi: seznam „tohle není možný“ obsahující položky co všechno nemůžu dělat, co všechno nemůžu mít a čím vším nemůžu být byl dlouhodobým zdrojem mé niterné frustrace a mou obrovskou touhou bylo všechny ty stupidní nemožnosti pokořit. A víte co? Ono to fakt jde! Opravdu!

Máte pravdu, mám ve vínku taky rebela. Dříve latentního. Možná jeho potlačování mohlo za ty okousané nehty. Protože hodné holky sedí pěkně v koutě a chovají se slušně, žejo. Jakýpak rebelie. Hodná budeš! :-)

Například na tom mém seznamu bylo, že nikdy nemůžu nosit minisukně, protože na to nemám vhodné nohy. A taky třeba že nemůžu nosit ofinu, protože mám nízké čelo. Pchááá. Měli byste mě vidět teď!

Samozřejmě jsem si udělala kurzy na Bachovky. A opět jsem měla pocit, že teď, teď už opravdu neexistuje nic, s čím bych si neporadila. A opět jsem přišla na to, že ještě stále tak úplná všeumělka přece jenom nejsem.

Bylo to legrační - lektorka nám předváděla, jak probíhá terapeutický rozhovor, jehož cílem je výběr vhodných esencí. Jakožto snaživec největší jsem se samozřejmě přihlásila jako dobrovolnice a začala odpovídat na její otázky. Zodpovědně, jinak to neumím.

Po pár minutách se na mě lektorka zkoumavě zadívala a prohlásila „ty jsi ale oříšek“. Jsem totiž Váha a zodpovědná Váha vám vždycky odpoví tak, aby zohlednila všechny eventuality. :-)

Pochopila jsem, že k efektivnímu vedení terapeutického rozhovoru to bude ještě něco malého chtít.

A to „něco“ přišlo na dalším stupni kineziologie. Kolegyně přinesla tarotové karty. Byly úplně nové a půjčila mi je k prohlédnutí. Osho Zen Tarot. Láska na první dobrou. Další kurzy, další vhledy, další AHA-efekty, další prozření, mnohdy bolavá. Postupně jsem si začala osvojovat nástroj, díky kterému lze zobrazit, kde je zakopaný pes, a to v čemkoliv.

Třešeň na dortu

Třešeň na dortu přišla asi pět let po mém prvním setkání s kineziologií. Vidím to jako dneska - po obědě ukládám nejmladšího synka do pelíšku a uléhám rovněž, abych načerpala sil před odpoledním mateřským maratónem. Vím, že bych se měla učit esence, ale nechce se mi.

Za chvíli mi to nedá, tak sahám po knížce a pokračuju v biflování indikací. A začínají na mě vyskakovat různá slova - nerozhodnost, únava, vyčerpání, netrpělivost...TAK SE PŘECE JMENUJÍ NĚKTERÉ TY KARTY!!! Nemůžu zůstat v posteli. Beru karty, rozkládám je po jídelním stole a stavím na ně lahvičky esencí. Klíčové indikace mnoha z nich opravdu odpovídají názvům karet! A co s těmi, co se klíčovým slovem neprotnuly? Stačí přečíst bližší specifikaci esence a karta je jasná!!! BINGÓÓÓÓ!!!

Na stole leží 38 dvojic karet (negativní a pozitivní pól) pro 38 esencí. 3 karty reprezentují Rescue remedy, jedinou směs v celé sadě.

MÁM NÁSTROJ. PRÁCE MŮŽE ZAČÍT! :-)