Úklid s Bohem

Může-li kolega Walsch (Neale Donald) s Bohem hovořit, můžu s ním já zcela nepochybně uklízet.

To máte tak. Na pracovním stole mi už několik dní leželo několik karetních výkladů. Mých. Krásných. Svědčících o tom, že všechno to, co mi připadá ztracené, tak úplně ztracené není. Dokonce nabízejících určité úhly pohledu, z kterých se některé situace mohly jevit až téměř optimisticky, kdybych tedy byla ochotna použít tak silných slov. Nějak se mi nechtělo karty uklízet. Opakovaně jsem se jimi kochávala ve snaze zkrášlovat si jimi všednodenní realitu.

I dnes jsem se chystala kochat. A aby kochání bylo dokonalé a nic nerušilo moje vzletné myšlenky, chtěla jsem předem učinit všem svým povinnostem zadost a zalila jsem květiny. Na poličce. Nad stolem. Pracovním.

No, trochu jsem to přehnala. Ale nevšimla jsem si toho hned. První kapka dopadla s hlasitým plesknutím do hrnku s čajem. Druhá málem skropila jednu z karet. Dál už jsem přestala kapky počítat a začala jsem karty bleskurychle ze stolu uklízet. Během několika sekund byly všechny v krabičkách na svých místech pod okenním parapetem. Několik minut jsem pak ještě likvidovala pramínky vody tekoucí po zdi a kaluž pod květináčem.

Když bylo po potopě, uvědomila jsem si, že si ani jeden z výkladů nepamatuju. Lehce mě zamrzelo, že všechny mé „šťastné včerejšky“ tak rychle zmizely. Před chvílí jsem se jimi opájela a teď jsou pryč. Neodvolatelně a nenávratně.

Chvíli jsem hleděla na čistočistý stůl. Snažila jsem se vybavit si, kde co leželo a o čem to bylo. Ani ťuk. Ale pak se mi jedna z karet přece jenom vybavila. Požehnaná změna. 

Jo.

A tak mně došlo, že už tam ty karty prostě ležely dlouho moc. A já jsem si lebedila v jejich kráse a příliš se mi nechtělo jít dál. Tak Bůh prostě seslal potopu, která odnesla mé byvší já a vytvořila prostor pro mé já jsoucí. Pokud mě paměť neklame, už to jednou udělal a zřejmě se to osvědčilo.

Stůl jsem nechala pietně čistý. Aspoň jeden den. Úplňkový den. Zítra začíná nový cyklus. Nyní spočiňme. Dokonáno jest.

:-)

P.S. Bůh není žádný troškař. Dobře ví, že jsem uklidila jen kus stolu, ten, co byl pod vodou. A polovičaté věci nemá rád. Než jsem nafotila Požehnanou změnu, jaksi mimochodem a nenásilně mi umožnil douklidit ten zbytek. No není báječný? 

:-) :-) :-)