Od pýchy k přijetí - aneb Pro odvážné ženy :-)

Jak jsem avizovala dříve, na Velký pátek jsme konstelovaly - samé ženy, jak se občas stává.

Dostalo se mi zážitku postavit se do role vnitřního muže. Poutavé - moje vnitřní žena přede mnou klečela v upřímné touze něco mi sdělit, a já ji ani neviděla (tedy neviděl). Můj svět se jaksi smrskl na kategorie ANO - NE, jedničky a nuly, a to celé ještě výhradně v lineárním uspořádání. Cokoliv jsem nedokázala (tedy nedokázal) zařadit do jednoho z těchto přesně vymezených chlívečků bylo bez milosti a také bezezbytku odfiltrováno. Jinak mi bylo fajn a nechápala (tedy nechápal) jsem, co mám stále řešit.

Přestože jsem posléze z role pečlivě vystoupila, stále ve mně hlodal pocit, že za oponou zůstalo cosi ukryto, a to "cosi" mě neustále ponoukalo, abych se tomu pokusila přijít na kloub.

Budiž.

Ještě jednou jsem se tedy vrátila k obrazu muže žijícího a jednajícího v binárním kódu.

Byl to můj vnitřní muž.

Ihned mi vyvstala myšlenka, že vlastně velmi opovrhuji něčím tak jednoduchým, jako je prosté ano či ne. Uzřela jsem svou vnitřní ženu, jak velké úsilí vynakládá na to, aby se na něco tak "nedokonalého" ve svém žití prostě nemusela dívat. Žel, čím více jsem svou "mužskou složku" uvnitř sebe maskovala (koho v této souvislosti napadá slovo pohrdání, je blízko pravdy..), tím více jsem ji ve svém každodennm životě potkávala v její nejsyrovější podobě. Že to nebylo nic příjemného, dodávám jenom pro úplnost (a snazší zařazení této informace v podmínkách binárního kódu.. :-) )

Leč stále mi nešlo prokouknout, jaké výhody skýtá prosté ano či ne (akční rádius vnitřního muže) ve srovnání se schopností zohlednění jakýchkoliv dalších souvislostí (akční rádius vnitřní ženy).

A pak mi došlo, že výhodnost spočívá ve spolupráci.

 A spolupráce je možná jen tehdy, pokud budou mít obě moje složky v mých očích stejnou hodnotu ("není malých věcí", neslyšela jsem to už někde...?)

Aha....

I sklopila jsem zkroušeně oči a přiznala své mužské složce přínos (opodstatnění) jejího způsobu náhledu na svět. 

Okamžitě proběhlo několik pocitů. Především se mi nesmírně ulevilo, neboť jako ženě mi dělá jednoznačné ano či ne problém (mou přirozeností je uvažovat v těch výše zmíněných souvislostech, které jsou občas velmi, velmi, ale veeeeelmi široké... občas se v nich i ztratím... :-) ) a také jsem zaznamenala, jak moc se uvolnilo napětí mé mužské složky, která konečně může dělat to, co umí... a nikdo na ní už nebude chtít, aby dělala cokoliv jiného, což vždycky podezřele zavánělo dvojkou či trojkou... a to je v dvojkové soustavě vždycky error... :-)

To, z čeho mě zamrazilo, byla tušená jistota, že takto probíhá každá má soukromá válka... nikdo zvenčí mi neubližuje... dělám (tedy dělala) jsem si to já...

-------------------------------

Mimochodem - Bílá sobota se prý jmenuje od toho (mimo jiné), že se ten den smýčilo a uklízelo... tak mám pocit, že mám uklizeno... aspoň něco... :-)

Mějte se krásně !