Reminiscence aneb Spokojenost v zrcadle času

19.07.2016 10:47

Dnes pro mě začíná nový životní cyklus.

Včera tomu totiž bylo 23 let, co jsem se ve věku 23 let vdávala.

Pohlédnu-li na tato dvě období, vidím jen velmi malé ostrůvky spokojenosti v moři splněných povinností.

V období prvním se spokojenost dostavovala s železnou pravidelností vždy na konci školního roku spolu s vysvědčením. Byla to spokojenost z dobře vykonané práce potvrzené lejstrem. Byla jsem „úspěšná dcera“.

V období druhém se spokojenost dostavovala již nepravidelně. Souvisela s narozením dětí a jejich životními pokroky. Vlastně ne tak úplně. Souvisela spíš s tím, jak moc se mi dařilo naplňovat úlohu „úspěšné matky“. A v tomto bodě to začalo skřípat. Úspěšné matky, pravil rodinný mýtus, jsou zcela oddány naplňování potřeb svých dětí. Tak dlouho a tak často, jak je zapotřebí.

Hm.

V takto nastavených mantinelech má spokojenost chřadla, neb vždy bylo co „vylepšovat“, vždy jsem mohla udělat ještě něco navíc. Vždy jsem mohla být trpělivější, laskavější, vstřícnější, mohla jsem si umět lépe organizovat čas, případně jsem se mohla ochotněji řídit radou zkušenějších. To hlavně.

No, nemohla. Cítila jsem se často příšerně, má sebehodnota se pohybovala vesměs v červených číslech, a když někdo v mém okolí vyslovil slovo „spokojenost“, sahala jsem málem po slovníku cizích slov.

Ale nic se nejí tak horké. Děti povyrostly a jak tak na ně hledím, jsou prostě úžasné. Dokáží být dokonce i spokojené. Řekla bych, že ony mi teď způsobem svého bytí vystavují vysvědčení za tu druhou etapu. Nevím sice, zda by to i tentokrát bylo „s vyznamenáním“, ale „prospěla“ by tam stálo určitě. Snad :-)

No, a když tedy teď mám období „úspěšné dcery“ a „úspěšné matky“ "úspěšně" za sebou (hodně volně chápáno) a na etapu „úspěšné babičky“ to zatím nevypadá (holky !!! :-) ), nabízí se otázka, co si se sebou počnu dál. Já sama za sebe.

Možností je mnoho. Hodlám se orientovat hlavně na ty, jež mají jako společného jmenovatele spokojenost.

Spokojenost. Konečně už. A ne spokojenost z dobře vykonané práce nebo z úspěšně naplněné role. Ne taková, jež je certifikovaná zvenčí. Mám na mysli SPOKOJENOST JEN TAK.

Mohla by třeba souviset s děláním věcí z radosti a pro radost. Nebo s něčím úplně jiným, co já vím.

A třeba bych mohla konečně pochopit, že nejdůležitější vysvědčení v životě je to, které vystavuji sama sobě. Každý den, každý okamžik.

A že není zas až tak důležité, jak věci dopadnou, ale spíš to, jakou energii já do nich vkládám.

Tak mě napadá, že možnost tohohle úhlu pohledu jsem vlastně měla vždycky. Jen jsem ji neviděla. Dosud. Až teď. Takže??

Prospěla.

Mějte se krásně :-)

18. 7. 2016